Šťáva z cibule na kašel
Šťávička z cibule, kterou milují děti do tří let (ale i ty starší si dají říct)
Do zavařovací sklenice (od okurek) nakládáme nakrájenou cibuli… hrst cibule, zasypeme cukrem (nebo 
medem) na to hrst cibule, zasypeme cukrem…atd atd… furt dokolečka dokolola…až máme zavařovačku plnou…tak ji dáme k oknu…a do hodiny máme první šťávičku…sice smrdí cibulí…ale chutná jako sladký sirupek… ty moje kuřátka si o šťávičku říkaly samy…takže kávovou lžičku několikrát za den… může se to dávat i malým mimouškům…. Když byly děcka mimoušci…tak jsem jim majoránkový čajík sladila právě touto šťávičkou z cibule, když kašlaly… (jen je třeba, když se to nedopije, tak vylít..protože rychle kyše).
Kokyna z cibule pro větší dětičky, které už nechtějí šťávičku :o)
V kastrůlku rozpustíme podle potřeby (velikosti cibule) máslo (ne margarin, ale klasika máslo)…..na (fakt) drobňůčko nakrájíme cibuli, kterou dozlatova osmahneme a až je zlatavá, tak zasypeme cukrem… (s medem jsem to nezkoušela) … a máme dvě možnosti….buď cukr necháme úplně zkaramelizovat a rozpustíme ho úplně ….a nebo ho necháme jen lehce… zkaramelizovat…tak aby nebyl tekutý…ale stále byly vidět krystalky…
V prvním případě, když to necháme roztéct jako karamel… tak na pečící papír, nebo na plech (vymazaný máslem), nebo do formiček od vánočního cukroví (vymazané máslem) vytvoříme kokyna a nebo lízátka…. V druhém případě tu krystalovou směsku můžeme nechat v kastrůlku a jen kávovou lžičkou kousek odrýpneme dětičkám přímo do čuněnky :o).