Význam odpuštění pro naše zdraví

ZÁKON ODPUŠTĚNÍ
je důležitý vesmírný zákon, který vám může usnadnit život. Každý člověk by měl odpouštět sobě i jiným. Při každém zablokování energie odpuštění se ve vás začne hromadit zlost, vztek, zášť, které vás doslova trhají svou ostrostí.
Ubližujete tak sobě i tomu, koho nenávidíte. Čím déle trvá toto napětí, tím více této negace se hromadí ve vaší auře a posléze přejde do fyzického těla a začne vyvolávat onemocnění.
Tato negace NEODPUŠTĚNÍ začne být vaším "přítelem č.1". Provází vás při práci nepozorností, při jídle nechutenstvím, při spánku jako noční děsy a špatné spaní, přestanete i zpívat a radovat se. Sami si tak škodíte víc, než jemu.
Hrubá hmatatelná energie tvoří tělo fyzické. Některé z jemných těl mohou být zahlceny určitou negativní energií, která pracuje jako agresor - škubá - rve - trhá- zauzluje energie, které nemohou volně proudit k orgánům a výsledkem bývá otupení, oslabení a při dlouhodobém působení oslabení funkce orgánu fyzického těla. Abychom se vyhnuli nemocem na fyzickém těle nebo je nezhoršovali, když už jsou nebo aby se nevracely, musíme odpouštět včas!
 

Např. ZÁVIST, ZÁŠŤ - přímá souvislost se špatnou funkcí žlučníku a jater.
ŠPATNÝ VZTAH K SOBĚ, nepřijetí sebe s láskou, výčitky na adresu svého těla vedou k anorexii, bulimii.
POCHYBOVÁNÍ, VLASTNÍ UZAVŘENOST mohou vést až k nesnášení větru. Napravit to lze vyjitím ze svého světa, vítr znamená průvan, ventilaci, odvátí starého a přijmutí nových možností a přizpůsobení se změnám.
ZAČNE VÁS BOLET OKO? Zamyslíme se, co nechceme vidět, kdo nechtěl vidět nás, komu jsme třeba něco vnucovali.
BOLÍ NÁS UCHO BEZ ZJEVNÉ PŘÍČINY?
Co jsme nechtěli slyšet?
Neřekli jsme něco, čím jsme sami ublížili někomu, kdo nám to teď vrací tím, že se na nás zlobí?
MÁME ZAHLENĚNÝ KRK, CHRAPTÍME?
Vyjádřili jsme se nevhodně? O kom? O sobě? O jiných?
Nebo též opačně - zastali jsme se sami sebe nebo jsme si nechali ublížit? Měli jsme se hájit a neudělali jsme to?
BOLÍ NÁS SRDCE?
Jsou naše city v pořádku?
Nezpůsobili jsme někomu citové vydírání?
Nevydíral nás někdo citově?
BOLÍ NÁS ŽALUDEK?
Co nemůžeme strávit? Čí chování, jednání, výrazy?
Dáváme tělu vhodnou stravu?
POTÍŽE S MOČOVÝM MĚCHÝŘEM
Zde mohou být problémy i s naší tvrdošíjností, s naším ulpíváním na něčem, v naší závislosti na něčem
Negativní energie vznikají v současnosti, když nepříjemnosti v životě neřešíme - necháme je plynout, necháme je usadit se ve vědomí a zapadnout do podvědomí - zapomnění. A už je tam máme, ony nespí, ony "pracují".
 

DUŠE SI JE SEBOU ODNESE A ZASE PŘINESE DO DALŠÍHO ŽIVOTA. A NEGACE STÁLE PRACUJÍ.
Následky se projeví i po několika staletích - v současném životě. Mýlili bychom se, kdybychom předpokládali, čím starší negativní energie, tím je její dopad na naše tělo slabší.Pravda je, že velmi stará negace se vrátí k vyřešení velmi neodbytně: úporná bolest, těžká choroba.
Každému z nás, se v průběhu dne něco stalo, ať už příjemného nebo nepříjemného.
Ale to byl dopad, nikoliv následek. Potkali jste se s někým, kdo k vám byl příjemný a vyšel vám vstříc? Byl to obraz vás samých v minulosti. Stejné je to i v té negativní rovině. Ale když někdo pochopí a dá to, co v minulosti udělal špatně do pořádku, život mu to vždy vrátí. Po našem rozhodnutí musí přijít následek a z následku si může každý vydedukovat, proč se to stalo, čím si to v minulosti zavinil. Za život máme nashromážděno mnoho nesprávných rozhodnutí, kterými jsme lidem okolo sebe udělali něco, co jsme udělat neměli. Zákon, dle kterého máme žít, je velmi jednoduchý. Nikdy nedělej druhému člověku to, co nechceš, aby někdo udělal tobě.
Jeden slovenský lékař internista, velmi moudrý a duchovně založený, který dokáže léčit pacienty nejen svými odbornými znalostmi, ale i láskou, vyprávěl na přednášce následující příběh:
Léčit láskou znamená vysvětlit pacientovi, kde udělal chybu, která je příčinou jeho tělesné nemoci a přijme-li to do svého života, pomoci mu tímto způsobem. Povězme si takový případ z praxe. Je to asi tři až čtyři měsíce, kdy na ambulanci, kde většinu času pracuji, přišel pán, kterému bylo asi 70 let. Měl prudký zánět jícnu. Je to velmi nepříjemné bolestivé onemocnění, které trvá někdy ne měsíce, ale až roky. A napříč tomu, že lidé užívají léky, ne a ne to dát do pořádku. Duchovní potravou jsou vlastně události dne, to co k nám přichází. Události života. My máme událost přijmout a pochopit, co nám přináší. Přijde-li něco příjemného a milého, potvrzuje nám to jen, že jsme byli v minulosti příjemní a milí. Tací máme zůstat. Potvrzuje se nám: ano, žij takto dále! Když ale přichází něco nepříjemného, má nás to upozornit, že my sami jsme byli nepříjemní. Smiřme se s tím, pochopme, odpusťme a nevěnujme se problému déle než 24 hodin. Většina lidí nedokáže ale některé situace přijmout podle tohoto jednoduchého vzorce, zaskočí je to. Duchovní potrava jim zůstane trčet v jícnu, nemohou ji polknout, pálí je to, bolí je to. Jak se to stalo, jak se to mohlo stát? Vždyť to bolí!
Nyní se vrátím k tomu pánovi. Viděl jsem fibroskopem, že má prudký zánět jícnu. Když jsme skončili vyšetření, nevybavil jsem to tradičním způsobem: "Tady máte léky, opravdu vynikající, švédské a přijďte za měsíc na kontrolu." To by byl běžný případ. Duchovní vybavení s tabletkami lásky bylo asi takové: posadil jsem si jej před sebe a začali jsme si povídat. Když já už toto vím, bylo lehké dát otázku: "Od kdy to máte?" "No, asi dva měsíce". Okamžik, kdy to začalo, je vždy velmi důležitý. Ptám se cíleně, "jasnovidně", snažím se používat zákony života. "Co se stalo ve vašem životě asi před třemi až čtyřmi měsíci? Ale něco mimořádně vážného." Pán byl potichu asi deset sekund a pověděl mi toto: "Víte, já jsem se před necelými čtyřmi měsíci dozvěděl, že mi moje žena byla před deseti lety nevěrná." To bylo to sousto života, ta událost, kterou on nemohl přijmout. Prostě ho to pálilo, jak je to možné, že ... atd. Zkuste se do toho vžít. Je to něco mimořádného, nervy drásajícího pro člověka, který neovládá zákony. Ovládaje zákony jsem mu vysvětlil velmi citlivě a taktně, ne drsně a hrubě, zákon zvratného působení na jiných příkladech. Řekl jsem mu: "Velmi pozorně prohlédněte celý svůj život od mladostí, jestli jste byl vždy opravdu vzorným a věrným manželem své ženě." Na žádné detaily jsem se ho nevyptával. Odešel a vrátil se po čtyřech týdnech na kontrolu. Po fibroskopické kontrole byl jícen zahojený. Někdy trvá při léčbě i několik roků, než se jícen zahojí. On ho měl zahojený za jeden měsíc. Dal jsem mu jen jednu jedinou otázku: "Ve vaší duši je klid a pokoj?" Odpověděl: "Ano". To znamená, že pochopil. Poučil jsem ho o odpuštění, on odpustil a byl vyléčený. Pochopil, kde udělal chybu. Diagnostika pomocí nejmodernější techniky, léčba pomocí nejmodernějších léků, k tomu lék lásky - slovy, která jim vysvětlují, kde udělali chybu. Má to obrovský účinek.
Během posledních dvou měsíců za mnou přišli dva mladí lidé, muž a žena, též se zánětem jícnu. Pověděl jsem jim tento registr příhod a oba reagovali podobně. Paní říkala: "Já už mám tuto nemoc tři roky. Nyní jsem pochopila, že je to od té doby, co jsem se dozvěděla, že můj muž mi byl nevěrný s mou sestrou." Něco bolestného, s čím se neuměla smířit, co nedokázala posunout dál. Jako když něco sníme, nemůže to jít dál, tlačí nás to. Prostě ta událost života, ta duchovní potrava se nepohnula za ty tři roky dál. Znovu jsem jí to vysvětlil, pochopila. To poznáte na očích. Oči jako zrcadlo duše. Ty hovořily, že tam něco nebylo v minulosti v pořádku. Od té doby nebyla na kontrole, ale pochopila. Pán, který už měl širší znalosti, který už věděl cosi i o reinkarnaci, víte, jak to přijal? "Já si v mém nynějším životě nepamatuji nevěru, ale z minulosti je to zřejmé. Zřejmě to tak muselo být, jinak bych to nemohl prožít."
Včera se mě na jednom setkání zeptal pán, co je dobré na neuralgii nervu. Bolest mu šla směrem nahoru do oka. Přestože jsem internista, dokázal jsem mu poradit
Oko = "Já se dívám na tento svět očima". Když ho mám rád takový, jaký je, přestože je takový, jaký je. Ať je jakýkoliv, dívejme se na tento svět s láskou. Protože i to "nesprávné", co se děje, nám ukazuje, jak jsme nesprávně žili, abychom se mohli polepšit. Když já tedy nechci vidět tento svět, buď zavírám oči nebo mě bolí tento pohled na svět. Jelikož měl tento pán bolesti oka z trojklaného nervu, zeptal jsem se, zda má nějaký problém, že se nemůže dívat, co se děje v jeho okolí a bolí ho to. Okamžitě řekl: "Ano, je to tak. Už píšu na národní výbor, na krajský výbor, píšu kamkoliv, že tam jsou nepořádky." "Pokud vám odpověděli, dobře, pokud ne, nedá se nic dělat. Přijměte tento svět takový, jaký je. Věřte, že i vy jste musel v minulosti být takový, jako jsou ti lidé, co vám neodpovídají." Bylo vidět, že se zamyslel a přiznal "Ano, je to přesně tak." Jsem přesvědčený, že pokud to on dokáže zpracovat podle vzorců zdraví, o kterých jsme si tu povídali, neuralgie trojklaného nervu, která ho trápí již tři roky, se v krátké době vyléčí.
Podobný případ jsem zažil minulý rok v Olomouci, kde na takovéto přednášce měla jedna paní též neuralgii trojklaného nervu. Druhý den jsem byl ve Valašském Meziříčí. Ta paní přišla ještě jednou na přednášku. Přišla mi oznámit, že to, co ji tři roky bolelo, ji od včerejška už nebolí. Neužívala ani žádné léky. Pochopila, prožila v sobě, odpustila, postavila se do správné polohy a lék lásky jí pomohl. Doslova mi řekla, že toto mohu používat jako příklad, neboť ona to prožila a nikdy by tomu nevěřila. Řekl jsem jí, že já jsem jí nevyléčil, ale ona se vyléčila sama. Já mohu podat lék lásky, ale jestli ho pacient přijme a uskuteční, je na něm. Ano, úlohou lékaře v budoucnosti bude podávat i léky lásky. Tyto léky musí ale do života uvést pacient. Je to nejen polknout pilulku, ale prožít to, co jsme si tu řekli. Po prožití častokrát dochází k zázračně rychlému uzdravení. Ty efekty jsou nádherné. Shodou okolností, když už tu o tom hovořím, byla na té přednášce v Olomouci ještě jedna paní, která byla před tím v USA. Stále se jí z neznámých důvodů zavíralo pravé oko. Nedokázali přijít na to, co to je. Vysvětlili jsme si to podobným způsobem. Ten, kdo zavírá oči před skutečností, nechce ji vidět, nezdá se mu, chtěl by svět změnit, si nepomůže. Naopak je to třeba vidět. A z toho, co vidíme, se poučit. Abych se já polepšil. Ona to na přednášce pochopila a druhý den mi přišla říci, že se její oko samo otevřelo.
Funguje to. Nejsou to žádné výmysly, chiméry, mystéria. Je to tak! Když to jednou lékař v praxi zažije, nikdy ho to už nepřejde. Platí to pro malé i velké.

zdroj  www.marieblankytná.blog.cz